1968-1989
Všechno to začalo v létě 1968, kdy mladý farář Českobratrské církve evangelické v Javorníku ve Slezsku Adolf Petr koupil polorozbořenou chalupu v 6 km vzdálené obci Travná v nejsevernějším výběžku Moravskoslezského kraje a zde zorganizoval první „mládežnickou“ brigádu na rekonstrukci objektu. Díky zahraničním kontaktům se akcí od začátku účastnila také mládež z různých církví v Německu, později přijížděli hosté z Holandska, Norska, Francie a dalších zemí. Aktivity se postupně stávaly přitažlivé i pro účastníky z necírkevního prostředí. Na společných akcích zde mohli mladí lidé nalézt přátele, místo, kde mohli být užiteční a mnozí zde našli také osobní víru v Krista.
I za hluboké totality byly tyto brigády částečně tolerovány, avšak faráři na nich nemohli mít žádný duchovní program. Proto si tento program zajišťovali samotní účastníci – duchovní (úvahy, modlitby, otevřené rozhovory) i fyzický (práce a hry). Společná práce stmelovala, mnozí zde poprvé drželi zednickou lžíci, házeli písek do míchačky nebo připravovali jídlo pro spoluúčastníky.
V osmedásátých letech pronikl i na Travnou vliv podzemního letničního hnutí, které se v té době šířilo napříč církevními hranicemi. Na Travné se projevovalo důrazem na osobní vztah s Pánem Ježíšem i chození s Duchem Svatým, radostnou, živou vírou a zájmem o Boží Slovo, které má co říct do našeho života. Vznikla zvláštní modlitební místnost a po vzoru tradice ochranovské Jednoty Bratrské se začal dělat pravidelný modlitební řetěz. Verš ze Skutků apoštolských: “Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné” prožívali účastníci tak nějak na vlastní kůži, třeba při spontánní modlitební chvíli ve čtyři hodiny ráno.
1989-1999
Po roce 1989 se otevřely hranice a zájem o „Travnou“ se ještě zvýšil. Na letních brigádách bývalo kolem šedesáti, na Silvestra ke stovce a nejvíc na Velikonoce – až 150 účastníků! Dům, jehož oficiální kapacita byla 30 míst, nebylo možné již takové množství lidí pojmout. Velmi dobrá spolupráce byla v tu dobu s katolickou farností na Travné, která pronajala na akce vedlejší objekt fary.
Často se také stalo, že přijelo třeba o dvacet či třicet lidí víc, než se předpokládalo. V pohraničním městečku se těžko dalo sehnat chleba pro tolik hladových krků navíc, a tak Adolf Petr zajel k řádovým sestrám a přivezl jednou hrnec guláše s chlebem, jindy plné auto koláčů. Na evangelické faře Adolf s manželkou Hanou zase v době totality oficiálně ubytovávaly sestry, které čekaly na vstup do řádu (protože řády tehdy nemohly přijímat nové členy).
Vznikla neodkladná potřeba zvětšit prostory stávajícího objektu. Z důvodu zoficiálnění aktivit, bylo potřeba vyvést objekt ze soukromého majetku. Po vyjednávání byla „Travná“ převedena bezplatně do majetku Diakonie Českobratrské církve evangelické a stala se střediskem se zvláštním statutem. Adolf Petr se svou manželkou darovali Diakonii domy na Travné i s rozsáhlými pozemky, které získali v restituci. Pod záštitou Diakonie se zde především díky darům ze zahraničí začalo budovat bezbariérové konferenční centrum. Při realizaci však došlo k problémům, středisko nebylo dobudováno dle plánů a došlo k dočasnému pozastavení veškerých dosavadních aktivit pro mládež.
1999-2007
Nebyla to lehká doba, plná mnohých zklamání a rozčarování. Mnoho bolestí z této doby není dodnes zcela smířeno a zahojeno. Vedení Diakonie v té době také zastavilo mezinárodní akce. Nebylo jisté, že setkání mládeže, která začala v roce 1968 a přežila i nejistou dobu totality, se udrží. Na několik let byly akce nedobrovolně přesunuty na katolickou faru na Travné. Mládež se chtěla scházet dál, a proto bylo v roce 1999 založeno občanské sdružení Setkávání, které se později přejmenovalo na Setkávání Travná z.s. Sdružení zažádalo o navrácení majetku Petrových, resp. “Travňáků”, aby mohl dál sloužit původnímu účelu a Synod Českobratrské církve evangelické odsouhlasil převod části majetku na sdružení. Sdružení pokračovalo v pořádání akcí pro mládež a začalo pořádat i nepravidelná setkání rodin. Plánovaly se aktivity pro lidi s handicapy . Účelem aktivit spolku je vytvoření prostoru pro setkávání a společenství křesťanů, které “skrze setkání učí sebe i druhé, jak žít po vzoru Ježíše Krista, aby byli proměňováni jednotlivci, rodiny, církve i společnost” (vize spolku), snaha, aby mladí lidé neodcházeli z církví, ale aby poznali, že křesťanství oslovuje i dnes. Úkolem spolku je také péče o svěřený objekt.
2007-2018
Od roku 2007 byl Valnou Hromadou pověřen vedením spolku Jared Kenning. Jared vede tým dobrovolníků, kteří organizují akce pro mládež na Travné. V současné době opět roste zájem o křesťanská setkání mládeže na Travné mezi novou generací mládeže. Jezdí na ně i děti bývalých „Travňáků“. Pravidelné akce jsou nadále setkání na Velikonoce, letní brigáda, podzimní prázdniny a Silvestr. Akcí se účastní kolem šedesáti mladých lidí. V roce 2016 se uskutečnily dvě mezinárodní brigády s přáteli z USA, Norska a Německa. Tuto tradici mezinárodních brigád chce spolek nadále rozvíjet.
Travná je svým způsobem jedinečná, protože křesťanská setkání zde probíhala za totality (dokonce v počátcích i s účastníky ze západní Evropy), pokračovala i přes náročnou dobu přechodu k demokracii v devadesátých letech (s ještě větším zájmem ze zahraničí) až do 21. století. Travná je ale především společenství rodinného typu. Nejsou to konferenční akce, kde je o vše pohodlí postaráno, ale každý se zde podílí na zdárném průběhu setkání, ať už škrábáním brambor, mytím nádobí, hraním na kytaru nebo pomocí s tématickou výzdobou, či duchovním programem. Přijíždí sem lidé rozdílní, kteří mají různé přístupy k víře i k politice, ale vzájemně se sdílí a obohacují. Všichni jsou zváni cítit se tu jako doma.
Každý, kdo na Travnou někdy zavítal, by mohl vyprávět nejeden příběh, vzpomínku, která s ním zůstala napořád. Není ani málo farářů, kazatelů či laiků sloužících v mnoha různých církvích, kteří zde prožili Boží povolání. Některá tato svědectví jsou zachycena také v publikacích: Almanach z roku 2008, který vyšel při příležitosti 40. výročí setkání na Travné a Almanach „Vzpomínání“ z roku 1997.
50. výročí setkávání na Travné (rok 2018) nesou motto: „Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí“ (Pláč 3,22). Je to příležitost k setkání všech „Travňáků“ a sdílení se o Boží věrnosti a milosrdenství na Travné i v našich životech.
