Letní brigáda 1.7. – 7.7.2023
Letošní brigáda se již (dle mého) apriori vymykala ze zaběhnutého chodu prací a pořádku. Žádné lopata krompáč a zemní práce vůkol baráku, či alespoň křídlatka. Nic takového, žádný plenér. Všechny práce hezky v interiéru, i když třeba v kapli. Celý týden jsme se věnovali pouze dvěma důležitým aktivitám. Těžištěm hlavního našeho celotýdenního zájmu bylo vyklizení a přebudování krbovky, za ta léta již smradlavé to špeluňky (co ta už pamatovala). Paralelně s tím nám šlo o vyklizení přístavby, především z důvodu uvolnění prostor pro budoucí přestavbu objektu. Jedinou prací na čerstvém vzduchu bylo zapravení balkonu v přístavbě ipou, aby nám nezatékalo dovnitř. Kromě výše uvedených prací jsme si též našli čas i na drobné povyražení či zábavu. Při potulkách přes hranici za účelem cenově výhodnějšího, lepšího a bližšího nakupování jsme objevili na dnes již bývalém nádraží v Landeku vynikající místní osvěžovnu. K tomuto místu se pro mě vážou dávné vzpomínky z dob, kdy nádraží ještě fungovalo a kam jsem kdysi na Nový rok přijel z Wroclawi a vydal se na tajný asi dvouhodinový sólo výstup na Travnou a na hranici sám sebe propašoval přes závoru a celnici zpět do republiky. To už je ovšem jiný příběh…Druhou naší zábavou byla páteční návštěva lomu v Uhelné. Už ani sám nevím, kdy jsem si byl v rámci pobytu na Travné zaplavat.
Rozloučení s Hanou Petrovou
V sobotu 8.7. 2023 dopoledne po úklidu domu jsme se přesunuli do sborového domu v Javorníku. Pro všechny Travňáky i jejich příznivce tu pozůstalá rodina po Haně Petrové uspořádala rozlučkové shromáždění ve sborovém domě, odpoledne pak uložení i urny na místním hřbitově. Již od brzkých ranních hodin tu bylo docela rušno, vždyť mnozí z nás se léta neviděli, někteří se snad ani po takové době těžko poznávali. V jedenáct hodin shromáždění začalo. Tentokrát rozloučení celebroval Honza Krupa sám. Jako čtení posloužil úryvek evangelia podle Jana (6,35 – 40) a jako kázání pak žalm (125,1 – 2). Pro zpravodajskou úplnost a hudební příznivce dodávám ještě písně z EZ (111,660,182 a 419) k tomu ještě mládež přidala další dvě ze svého velkého repertoáru. Po skončení bohoslužeb a obligátního pokostelního mihotání jsme se všichni přemístili na „218“ k pozůstalé rodině Hany. Tady na nás čekalo skvostné pohoštění a vzájemné debaty. K mému překvapení zde byla udělána vzpomínková výstavka s fotografiemi a jinými artefakty, které odkazovaly nejen na Hanu, ale též i na Adolfa potažmo na Travnou jako takovou. Dojemné pro mne bylo si mnohé situace sám či kolektivně upamatovat, rozpoznat se na fotkách a vzpomínkách některých již hodně „černobílých“. Bylo milé vidět a číst vzpomínky nepřítomných travňáků ať už starších dávno nejezdících ( Jarda Hojný, Petr Sláma, Radim Šupčík, Hana Martýnková/Barešová či Mariana Kaiser/Olšarová), ještě nedávno aktivních (Alda Zapletal) a taky nadále snad aktivních (Jitka Vlčinská). Krátce po poledni jsme se postupně začali přemísťovat na javornický hřbitov, kde bylo nachystáno důstojné uložení urny do hrobu. Tuto část slavnostního rozloučení celebroval Toník Plachý. Obdivoval jsem jeho důstojnost, kdy statečně celý čas vydržel vést shromáždění navlečen do taláru a stát na odpoledním přímém slunci. Po shromáždění jsme se někteří ještě osvěžili v místní cukrárně zmrzlinou a pomalu se začali rozjíždět každý svým směrem.
