Příběhy

Jsem nejmladší z celé rodiny. Vždycky jsem byla. Všichni sourozenci byli ve všem vždycky lepší než já. Nebo jsem si to alespoň myslela. Řekla bych, že to dost otřáslo mým sebevědomím, které nikdy nebylo velké. Život šel dál a já postupně začala objevovat Boha a to, jaký je, a taky to, kým jsem pro něj já. Postupně mění i postoj, který mám sama k sobě. Ale poslední dobou se ve mně tahle nedořešená věc znovu otevřela a já měla potřebu ji začít řešit. Bůh se zdál být daleko a já v neskutečném mišmaši a nejistotě. Můj život byl totální bordel! Nevěděla jsem kdo jsem? Proč tu jsem a co tu dělám? A cítila jsem se naprosto „neviditelná“ a přehlížená. A přesně tady začíná příběh, o kterém vám chci povědět. 

Jela jsem na Travnou. Trochu jsem se bála, že se budu cítit odstrčená, protože jsem tam moc lidí neznala a opět se ozval ten neutišený pocit nejistoty, neviditelnosti a přehlédnutelnosti. Udělala jsem asi jedinou rozumnou věc, kterou jsem v tu chvíli mohla udělat – modlila jsem se. Prosila jsem Boha, aby mi ukázal, jak jsem pro něj vzácná, a že jsem pro něj důležitá a ne neviditelná.

Jak už jsem říkala, moc lidí jsem tam neznala a moje „introvertní já“ ani nechtělo poznávat nové lidi, natož se s nimi bavit (Znáte ten pocit? Pokud ne, tak budete nejspíš extroverti). Ale co se stalo? Fakt jsem netušila, jaké bude mít moje modlitba následky! A už vůbec ne, že se to stane tak rychle. Byla jsem v kuchyni a vařila (jak už to tak kuchařky na akcích dělávají). Občas se tam za mnou přišel někdo podívat a popovídat si, a pak zase odešel, pak přišel někdo jiný a takhle to pokračovalo celou dobu. Dokonce se za mnou stavili i lidi, od kterých jsem to fakt nečekala a často mi i pomohli s nějakou přípravou, i když zrovna neměli službu. Mega mě to překvapilo, protože já ty lidi přece moc neznám a oni se semnou najednou baví? Jakože cože? 

A byla jsem za to vděčná! Hodně vděčná! I mé „introvertní já“ bylo v pohodě – další šok. Co jsem si uvědomila asi druhý den bylo, že tohle celé byla odpověď na mou modlitbu. Cítila jsem se přijatá, vítaná a viditelná! Bůh mi skrze (skoro cizí) lidi ukázal, že jsem pro něj důležitá, ať už sedím doma na gauči a sleduju pohádky, nebo vařím někde na akci pro hromadu lidí. 

Takže díky! Díky vám, kteří nejspíš ani netušíte, jak si vás Bůh použil k uzdravujícími doteku mojí duše. Duše, která byla zraněná, unavená a zklamaná. Jsem vděčná Bohu, že nemlčel, a že jsem mohla prožít tohle všechno. Travná je další místo, kde Bůh jedná – někdy nenápadně a v ústraní, někdy velice zjevně. Jsem za to vděčná a těším se, že uvidím další odpovědi na modlitby, ať už moje, nebo tvoje…

– vaše Eťa

My, lid travňácký, spojení dohromady vírou v Pána Ježíše Krista,
(a) Se zřetelem na jeho oběť na kříži, jíž vzal na sebe všechny naše hříchy,
(b) Vědomi si našich vlastních provinění a strachu, jenž nám často brání se přiznat ke svému Pánu,
(c) Snažíce se odolati svodům satanovým,

jsme odhodláni:
(a) Nechati se nově obnovovat tak, aby nezmíral náš vztah s Pánem Bohem,
(b)  Proměňovati svá srdce i mysl a taktéž vynaložit veškerou snahu vedoucí k proměně druhých a svého okolí,
(c)  Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí se vystříhati veškerých činů zraňujících,

pročež deklarujeme:
1. Naše společné úsilí následovati příkladu Ježíše Krista,
2. Vůli říditi se křesťanskými principy ve svém budoucím jednání a chování i ve dnech budoucích.

Na Travné dne 15. 4. 2022 Jan Dostál, v. r., předseda ústavodárného shromáždění

Obr. 1: Originál dokumentu

Milá čtenářko, milý čtenáři,
mé jméno je Honza a popravdě si nedokážu úplně představit Travnou, na které bych něco neorganizoval, a asi ani nikdo jiný dnes už moc neví, jak by vypadala beze mě s nějakým úkolem. Pro někoho to zní možná překvapivě, ale nebylo tomu tak vždycky. Ač mám obvykle špatnou paměť na události, velmi jasně si vybavuji ten přelomový moment. V době, kdy jsem na Travnou nějakou dobu jezdil, se se mnou Míša Valčíková po LST (letní seniorátní týden) 2015 loučila s tím, že se přece uvidíme na schůzce organizačního týmu v září. Moc jsem nevěděl, o čem je řeč, nikdo mě nikam nezval, prý mi Jared Kenning má ještě dát vědět. Na vysvětlenou: Jared je můj strýc, tak jsem to vlastně nepovažoval za nic divného. Řekl jsem si, že do toho zkusím teda jít a uvidím, co se stane. Tak jsem šel a s odstupem času mohu s klidným svědomím říct, že mi to změnilo život. To myslím zcela vážně, bez toho bych dnes zcela jistě nevěnoval v podstatě všechen svůj volný čas přípravě a realizaci akcí pro mládež a kdo ví, co bych dělal bez toho. Každopádně pro ty, kteří mě neznají jako mladšího, bych rád zmínil, že jsem býval mnohem větším introvertem než dnes, v podstatě jsem se ani moc nechtěl zapojovat do nějakých aktivit jako hraní her, měl jsem velký problém mluvit před lidmi apod. Někdo však asi nějak vycítil můj potenciál, tak mi bylo na podzimní Travné (alespoň myslím) svěřeno vedení dne, nejdříve v den odjezdu, nebo příjezdu (už nevím přesně), abych se zaučil, a od té doby jsem se toho svým způsobem ještě nezbavil 😀 

Jednou rovinou toho, co mi dal Regeneration team (organizační tým Travné), tak bezpochyby je osobnostní rozvoj a zkoušení nových věcí. Chtěl bych tedy povzbudit každého z vás, abyste se nebáli přijímat nové výzvy (třeba v podobě podílení se na organizaci akcí), ač se na to třeba necítíte, vězte, že to stojí za to. Navíc na tom fakt není nic zase tak těžkého, akorát se musí člověk občas překonávat, což jsem teda musel také (a musím i dnes). 

Regeneration team ale není jen o organizaci akcí. V rámci setkání týmu, které tradičně probíhá celý víkend (pátek večer až neděle ráno), je totiž vyhrazen čas na učení se, vzájemné sdílení, povzbuzování, chvály a modlitby. Travná obecně je postavená na principu bezpečného místa pro sdílení se, setkání s ostatními lidmi a jejich vírou, a hlavně místa pro osobní setkání s Bohem. Právě v rámci přípravného týmu to člověk možná pocítí ještě intenzivněji. Není to jen tím, že se cítíte opravdu jako v rodině (nejen doslova), kde můžete říct vše, ale také že vidíte příklad víry ostatních, víte, že ostatní bojují s tím samým jako vy (a leckdy i horším), nebo také že se společně modlíte každý za někoho dalšího. Díky těmto zážitkům dostává má víra pravidelně (minimálně 4krát ročně) nový impuls a díky tomuto společenství (a následnému kázání v neděli) jsem také osobně prožil, co to znamená věřit v Boha. Tudíž to také laskavé čtenářce či čtenářovi vřele doporučuji, najděte si menší skupinu věřících lidí, ve které se můžete pravidelně otevřít, modlit se, prostě lidi, kterým na vás záleží a vám záleží na nich. Třeba právě Regeneration team 😉 I když si nejste třeba ve své víře jisti, pak vězte, že to nevadí, já také nebyl (a stále občas nejsem), taková zkušenost vás určitě někam posune.

Na Travnou jezdím už opravdu dlouho a velmi mi přirostla k srdci. Nejdříve jsem na Travnou několik let jezdila jako účastník. Poté jsem se ale stala součástí Regeneration týmu a od té doby už si snad ani nedovedu představit, že bych jela na Travnou a nepomáhala s organizací. Na Travné mám ráda, že se tam může potkávat tolik různých lidí. Vždycky se na Travnou moc těším. Důležité jsou pro mě také setkání Regeneration týmu, kde nejen plánujeme Travnou, ale také budujeme přátelství a užíváme si společenství. Když přišla možnost zapojit se do chodu Travné ještě více, tak jsem neváhala. Věděla jsem, že budu mít zrovna ten půl rok více času a že do toho chci jít. Nepřipadalo mi, že bych nevěděla, do čeho jdu. Už půl rok předtím jsem se totiž přirozeně začala zapojovat více do organizace, protože jsem byla v Olomouci a měla jsem možnost se scházet s Ráchel, vést s ní skupinku pro holky apod. 

Jsem ráda, že celý internship byl přizpůsobený mě na míru i mým časovým možnostem. Co bylo náplní mé práce? Každé úterý jsme s Ráchel vedly skupinku pro holky, střídaly jsme se v chystání programů. Také jsme společně plánovaly podzimní Travnou, kde jsme byly obě jako hlavní vedoucí. Společně s Jaredem jsme pak vedli Silvestrovskou Travnou. Každý čtvrtek jsme se scházeli s užším týmem Travné (s Dankou, Jaredem, Ráchel, Zackem a Mel), abychom se sdíleli a modlili se spolu. Na starost jsem měla také školení vedoucích skupinek, které proběhlo na dvou víkendových setkáních Regeneration týmu. Probírali jsme témata jako třeba reflexe nebo dávání zpětné vazby. Nejvíce jsem se asi posunula v dělaní a připravování „workshopů“ a programů. Také vím více, co obnáší organizace Travné.

Musím říct, že nelituji rozhodnutí „jít do toho“. Mohla jsem více poznat Ráchel i Jareda a také jsem mohla více poznat sama sebe. Překvapilo mě, jak moc jsme věci plánovali spolu. Nefungovalo to tak, že bychom si jen rozdali úkoly, ale společně jsme diskutovali a přemýšleli. To bylo pro mě hodně přínosné. Travná je přece jen o setkávání. A tento pocit jsem měla z celého internshipu – že je to vlastně hromada setkání. Jsem za tento čas moc vděčná.

Setkávání na Travné vznikla během komunistického režimu v létě roku 1968. Zakladatel Adolf Petr byl kazatelem ČCE. Začal v tomto místě blízko česko- polských hranic organizovat ne úplně legální setkávání pro mládež. I přes snahy komunistů zakázat tato setkávání Travná přežila a stále žije. Křesťané z celé České republiky, z různých církví a denominací, se zde scházejí k vyučování, ke studiu Bible a tvoří společenství. Mnoho lidí se zde poprvé setkalo s Bohem a někteří zde slyšeli poprvé evangelium.

Travná byla bezpečným místem, kde lidé tvořili společenství a vzájemně se povzbuzovali… „duchovní studně“ se
na Travné vykopaly pravdu hluboko.

Někteří z našich přátel na Travné nám vyprávěli, jak byli jejich rodiče nebo prarodiče pronásledováni komunisty kvůli tomu, že byli věřící. Někteří byli biti, jiní nemohli být v práci povýšeni nebo dokonce ztratili svá zaměstnání. Travná pro ně byla bezpečným místem, kde všichni spolu vytvořili společenství a vzájemně se povzbuzovali. Slyšeli jsme, že „duchovní studně“ zde byly vykopány opravdu hluboko.