Příběhy

Zážitky z Velikonoční Travné – část 3.

 Dobrá tedy, přejdu k sobotě sobotici. Hlavní částí dne byl výlet přes jeseníkovské kopce. Výhledy z nich byly vynikajícně nádherné. Ještě víc jsem však občas vnímala to, že jsem se připletla do několika jedna až dvouhodinových diskuzí … občas i docela vyčerpávajících. A taky jsem se do nich mohla zapojit, což je s Tomem, který se těch diskuzí většinou živě ujal, občas smrtelně nebezpečné. Ne, kecám, je to fajné, ale choleričtější lidi to stojí trpělivost. ☺ Jen pár pro představu: evoluce, politika (i zahraniční) s demokracií a současnou vládou, věda a vynálezci, homosexualita, ekologie, český vzdělávací systém a teď už fakt nevím, dost možná ještě pokračovali, když jsem pak ke konci nenápadně utekla. 😀
Hodně jsme si povídali s Julčou a Ondrou. Byl to nádherný čas, ještě teď si dost chvilek fakt živě pamatuju. Ten den měla naše skupinka i službu na kuchyň, a tak jsme po návratu radostně umývali nádobí, křtili se vodou a mlátili utěrkama. Jared nás pokřtil všechny hromadně, a když mu to mělo být vráceno, schoval se za mě. Ale pomsta bude sladká, Jarede, jestli to čteš, těš se! 😀 K večeru zpátky na Travné byla ještě osobní reflexe – Jared nám dal jako vždycky papír, kde bylo něco k inspiraci od něj a tuhle si pamatuju dobře, byla to ta část z Bible s osobního mluvení Boha ke člověku, ta nádherná kapitola se jménem. Kniha proroka Izaiáše, 43. kapitola. Julču to tehdy silně zasáhlo, byla díky pláči, který však moc nešel vidět, zamlklá. Pak jsme mohli Ježíšovi napsat dopis. Cokoliv jste chtěli, nemuseli jste to nikde říkat a později po Travné se k tomu Jared ještě vrátil mailem a vyzval nás, abysme ty dopisy dokončili nebo napsali ještě jeden. Mám ho doteď. A teď už k večeru, tento byl mooc fajný. Po programu jsme ještě zkoušeli písně na nedělní bohoslužbu a musím říct, že mé nadšení z hudebničení na Travné ještě stouplo. Z vrchní místnosti nás vyhnali až Honza Dostál se Šimonem Jančou se slovy, že došla kyselina a budeme se muset přesunout do jídelny, abychom nerušili noční klid. Tam nás pár nás hrálo Junglespeed. 😀  – Postřehová hra, kde je cílem se zbavit karet… takže moje hromádka brzo nabírala jaxepatří Babylonských rozměrů.  Ondra nám pak ukazoval stránky Těšínského dorostu a videa z jejich dorostových táborů na Spálově. (Ty byly později jedním ze zdrojů mé veselosti ve smutnějších chvílích.) Bylo by zdlouhavé to sem všechno psát, ale klidně se ozvěte, moc ráda vám to rozvedu a znám pár dalších lidí, kterým by to taky nevadilo. ☺


Any