Milá čtenářko, milý čtenáři,
mé jméno je Honza a popravdě si nedokážu úplně představit Travnou, na které bych něco neorganizoval, a asi ani nikdo jiný dnes už moc neví, jak by vypadala beze mě s nějakým úkolem. Pro někoho to zní možná překvapivě, ale nebylo tomu tak vždycky. Ač mám obvykle špatnou paměť na události, velmi jasně si vybavuji ten přelomový moment. V době, kdy jsem na Travnou nějakou dobu jezdil, se se mnou Míša Valčíková po LST (letní seniorátní týden) 2015 loučila s tím, že se přece uvidíme na schůzce organizačního týmu v září. Moc jsem nevěděl, o čem je řeč, nikdo mě nikam nezval, prý mi Jared Kenning má ještě dát vědět. Na vysvětlenou: Jared je můj strýc, tak jsem to vlastně nepovažoval za nic divného. Řekl jsem si, že do toho zkusím teda jít a uvidím, co se stane. Tak jsem šel a s odstupem času mohu s klidným svědomím říct, že mi to změnilo život. To myslím zcela vážně, bez toho bych dnes zcela jistě nevěnoval v podstatě všechen svůj volný čas přípravě a realizaci akcí pro mládež a kdo ví, co bych dělal bez toho. Každopádně pro ty, kteří mě neznají jako mladšího, bych rád zmínil, že jsem býval mnohem větším introvertem než dnes, v podstatě jsem se ani moc nechtěl zapojovat do nějakých aktivit jako hraní her, měl jsem velký problém mluvit před lidmi apod. Někdo však asi nějak vycítil můj potenciál, tak mi bylo na podzimní Travné (alespoň myslím) svěřeno vedení dne, nejdříve v den odjezdu, nebo příjezdu (už nevím přesně), abych se zaučil, a od té doby jsem se toho svým způsobem ještě nezbavil 😀
Jednou rovinou toho, co mi dal Regeneration team (organizační tým Travné), tak bezpochyby je osobnostní rozvoj a zkoušení nových věcí. Chtěl bych tedy povzbudit každého z vás, abyste se nebáli přijímat nové výzvy (třeba v podobě podílení se na organizaci akcí), ač se na to třeba necítíte, vězte, že to stojí za to. Navíc na tom fakt není nic zase tak těžkého, akorát se musí člověk občas překonávat, což jsem teda musel také (a musím i dnes).
Regeneration team ale není jen o organizaci akcí. V rámci setkání týmu, které tradičně probíhá celý víkend (pátek večer až neděle ráno), je totiž vyhrazen čas na učení se, vzájemné sdílení, povzbuzování, chvály a modlitby. Travná obecně je postavená na principu bezpečného místa pro sdílení se, setkání s ostatními lidmi a jejich vírou, a hlavně místa pro osobní setkání s Bohem. Právě v rámci přípravného týmu to člověk možná pocítí ještě intenzivněji. Není to jen tím, že se cítíte opravdu jako v rodině (nejen doslova), kde můžete říct vše, ale také že vidíte příklad víry ostatních, víte, že ostatní bojují s tím samým jako vy (a leckdy i horším), nebo také že se společně modlíte každý za někoho dalšího. Díky těmto zážitkům dostává má víra pravidelně (minimálně 4krát ročně) nový impuls a díky tomuto společenství (a následnému kázání v neděli) jsem také osobně prožil, co to znamená věřit v Boha. Tudíž to také laskavé čtenářce či čtenářovi vřele doporučuji, najděte si menší skupinu věřících lidí, ve které se můžete pravidelně otevřít, modlit se, prostě lidi, kterým na vás záleží a vám záleží na nich. Třeba právě Regeneration team 😉 I když si nejste třeba ve své víře jisti, pak vězte, že to nevadí, já také nebyl (a stále občas nejsem), taková zkušenost vás určitě někam posune.
Tak to je moje zkušenost s Regeneration ve stručnosti. Jsem za ni samozřejmě vděčný všem, nejen těm, kdo mě do týmu přivedli a těm, kdo ho mají na starost, i ostatním jeho členům v průběhu těch 5 let, většinu jsem ani nejmenoval. Díky vám. A čtenářkám a čtenářům děkuji za pozornost, doufám, že to třeba někoho z vás zaujalo, a jsem otevřen doplňujícím dotazům. Jen kdybych vás náhodou zlákal až tak, že byste se chtěli do organizačního týmu Travné přidat, tak spíš napište Ráchel Tomešové nebo Jaredu Kenningovi, oni ho vedou, já jsem pouze řadový člen. 😀
Váš Honza Dostál
